Jak jsme splouvali Moravu v lednu

Co se dělá v lednu? Vánoce už jsou za námi a na lyžích v Alpách už jsme také byli. Knihy od Ježíška jsou u krbu přečtené a lodě se v takové zimě opravovat nedají. A tak jede Tydra na vodu.

Přečtěte si, jak jsme v lednu vyrazili na vodu a snad jen zázrakem jsme neumrzli.

SPLUTÍ MORAVY Z HANUŠOVIC DO BOHDÍKOVA

Ke konci ledna volají kamarádi vodáci z Jeseníku, jestli s nimi vyrazíme sjet si kousek Moravy. Neváháme a účast jako každý rok slibujeme. Letos se to mnoha kamarádům nehodí, a tak nakonec na vodu vyrážíme jen já s Honzou.

Setkáváme se v sobotu v Hanušovicích u Penny a já zjišťuji, že skoro všechny ostatní posádky jedou "singl". Každý jede na lodi sám. Není mi jasné, proč tomu tak je, já budu tradičně zastávat roli háčka. Nevadí, po krátkém přivítání a nezbytné přípravě se vydáváme k vodě. Vyráží nás tedy sedm lodí.

U břehu nás čeká první překvapení - cesta u řeky je opravená, tím pádem je i zpevněný břeh a cesta k vodě je tudíž pro nás vodáky náročnější. Tuto drobnou závadu však překonáváme a už jsme na vodě. Strategicky se málem převrhneme hned v první minutě - najeli jsme na zákeřný kámen. Naštěstí se nám (tedy spíš Honzovi) nakonec daří loď srovnat a končí to jen mokrými rukavicemi a rukávy od bundy. Je to nepříjemné, ale zvládneme to a vyplouváme. Mokré rukavice se obecně jeví jako problém, při pádlování si je totiž člověk namočí opravdu rychle a ruce ve studeném lednovém vzduchu rychle mrznou. Všichni mi tudíž chválí neoprenové návleky na pádlo, které pomáhají rukám alespoň trochu zůstat v teple.

Hned po prvních několika zákrutách řeky zjišťuji, co je výhodou samostatné jízdy v lodi. V řece je v tomto období opravdu dost vody, teče krásně, plavba je velmi zábavná, ale běda tomu kdo sedí vpředu jako já - schytávám tu spršku vody od peřejky, tam pořádný šplíchanec od další vlny. Po půl hodině cesty mám boty i kalhoty mokré a jako nejlepší se tudíž jeví zahřát se pořádným pádlováním.

Plujeme a zastavujeme jen tu a tam, abychom na sebe počkali nebo něco vyfotili. Řeka teče opravdu krásně, často najíždíme do menších i větších vln a peřejí. V Hanušovicích u bývalého ZKL proplouváme pravděpodobně jako první vodácí částí řeky, která byla ceý loňský rok uzavřená, opravovala se zde silnice. Řeka je zde teď klidnější a rovnější, je zde méně kamenů a po pravé straně je břeh zpevněný až k cestě.

Asi ve dvou třetinách plavby se jedné posádce podaří cvaknout. Naštěstí je to jediná posádka vybavená neopreny a sucho-obleky, a tak vylévá loď, nasedá zpět a odvážně pokračuje. Blížíme se k peřejím u vodočtu v Raškově, kde nejdříve zastavujeme a jdeme si je nejdřív prohlédnout. Je dost vody, takže za chvíli už jedna loď za druhou bezpečně splouvá - kameny jsou skryté vodou. Já stojím na břehu, potřebuji raději pořídit nějaké foto než splouvat. A taky nepotřebuji být ještě víc mokrá. No, možná je hlavní důvod spíš to druhé.

Za peřejemi nasedám a po posledním krátkém úseku jsme již v cíli plavby - u mostu v Bohdíkově. Zde se převlékáme do suchého a vyrážíme úspěšnou plavbu zajíst do hospody.

Musím říct, že splouvání vody v lednu bylo opravdu hodně zábavné, protože řeka opravdu krásně tekla, ale skrz zimu to bylo taky dost náročné. Příště si s sebou vezmu aspoň čtvery rukavice, ne jen dvoje. Jinak to byl ale opravdu nezapomenutelný zážitek a doufám, že příští rok vyrazíme zas.

Tak ahooj!

Napsala pro vás Adel