Máme rádi vodu, až na tu z vodovodu. V mrazech nám ale led brání po řece plout, a proto se snažíme sněžnice nazout. Sníh je jiná forma vody a ta nás hodí vždy do pohody, zvláště když jdeme ty naše hory. Tentokrát jsme vyráželi hned z rána a naším cílem byla Švýcárna. Z Červenohorského Sedla naše cesta vedla. Přes sjezdové trasy uskakovat stačili jsme jaksi. Následovalo velké stoupání, čemuž se na horách nezabrání. Vylezli jsme na Klínovec, přičemž šel s námi i lovec. U vrcholu jsme to málem vzdali, ale zachránili nás z léta svaly. K výkonu pomohly nám hůlky a snězení svačiny půlky. Dále následovala cesta, při které byla rozepnutá každá vesta. Sněžnice se do sněhu bořily až na vyhlídkové místo jsme dorazili. Nebyl vidět ani Velký Klín, což ovšem na nikom nenechalo splín. Výrovku jsme přešli a do úzké cestičky jsme se vešli. Pokračovalo se dále, když tu náhle sluníčko, a my opět posvačili maličko. A o chvíli zas čekala cesta prudká nás. Byl překročen nový mezník, kterým byl Malý Jezerník. Zde nejpomalejší otřel pot a ostatním placatka s rumem přišla vhod. Hřebenovkou šlapeme dále, když tu náhle - Slatě, tak to je blízko k chatě. Chata se objevila na to tata a nejrychlejší z nás jako první otvíral hned její vrata. Po dosažení vrcholu dali jsme si pivo nebo kofolu. Kocháme se výhledem na Dlouhé Stráně, příště půjdeme na ně. Poté stejnou cestou vracíme se zpět, aniž by nás přepadl divoký medvěd. Šlapali jsme poctivě, protože jsme byli po pivě. Hůlky a sněžnice hodily se nám velice. Příště vyrazíme zase, opět v raním čase.
Napsali pro vás Kačka a Vašek
